5.4.2014 Dubany -Tak to máme za sebou :-)

Tak máme za sebou takovou malou premiéru – hraní ve čtyřech. A musíme říci, že premiéra proběhla nad očekávání výtečně! Co se návštěvnosti týče, ohlasů a nakonec i samotné muziky, neshledali jsme nějakou významnější chybu, kterou by stálo za to rozebírat…možná jedna, či dvě...ale pěkně popořádku.

Příprava ze strany kapely byla samozřejmě precizní a nic jsme nechtěli ponechat náhodě – Petr zajistil, aby v osudný večer tekl z pípy v dubanské hospodě plzeňský Prazdroj, avšak ani Petr a nakonec ani paní hostinská nepočítali s takovou návštěvností, tudíž tady nastala ta jedna z menších chyb večera, ze které si odnášíme cenné ponaučení pro příště! Pokusíme se zajistit to, aby příště Plzeň nedošla už v deset hodin!!!

Samotný začátek produkce se nesl v mírně zaskočeném rytmu – jak ze strany kapely, tak i ze strany lidí v sále. Nikdo z publika netušil co se děje, Jarda se upřeně soustředil na slova prvních písní, David žasl nad tím, že má svůj vlastní odposlech, Ondrovi se v hlavě honila myšlenka, zda Fíra zkásnul opravdu všechny v sále a Petr se vesele, až možná trochu infantilně pohupoval v rytmu basy – konečně si vyměnil struny, tak se divil, jak to hraje. A lidi v sále? Ti seděli jak zařezaní! Naštěstí nějakou chytrou hlavu z davu napadlo pozhasínat nadměrné osvětlení v sále a problém byl vyřešen. Nerozhýbané publikum se totiž včas pořádně nerozcvičilo a očividně při světle se jim cvičit nechtělo. Takže po zhasnutí světel se na place ukázalo pár tancechtivých skupinek, které se v průběhu už první série krásně spojily v jeden velký zaplněný parket.

Musíme se pochválit, že jsme si dali záležet na ukázkovém průběhu pauz. Ačkoliv jsme je netrénovali, ani se předem nedohodli, byly pauzy neúměrně dlouhé! Pokaždé, když se už tři členové souboru v davu našli a chtěli jít zahrát, čtvrtý nebyl k nalezení. A když se konečně našel čtvrtý, musel jeden z těch tří opět na hajzlík…a tak se to nějako pořád motalo a motalo… ale vždy jsme se sešli a odehráli nějaký ten kousek až do další pauzy.

S takto improvizovaným pauzírováním jsme se dobrali až do naší staré známe konečné a o poslední pauze se dohadovali, co že ještě zahrajeme…něco málo jsme přidali a pak za pořádné děkovačky ukončili naše první hraní ve čtyřech. Samotný konec byl tedy až kolem čtvrté hodiny, protože po produkci JB byla přinesena akustická kytara jednou tchýní a na tu kytaru se ve výčepu zvesela pokračovalo.

Nesmíme samozřejmě zapomenout za poděkování – bez těchto lidí by se to nestalo:

1.       Manželkám, které nám byly a jsou oporou a pouštějí nás na zkoušky

2.       Fírovi za nekompromisního pokladního – ani Miška neproklouzla J a konečně jsme zase jednou v plusu

3.       Alešovi, který nám pomohl s naladěním zvuku v tak moooc problematickém sále

4.       Pavlovi – zvukaři, který nám zapůjčil dva krásně hrající odposlechy pro Dádu a pro Ondru

5.       Samozřejmě všem příznivcům, fanouškům a nadšencům, kterým můžeme naši snahu předvést

6.       A děkujeme všem, kteří nás zahrnují vzkazy z webu – samozřejmě je pozorně čteme a snažíme se odpovídat

JB