21.6.2014 Svatba u Sedlčan

Takže, týden po Vagónu jsme se vydali na dalekou cestu do Sedlčan. I když jsme o těchto soukromých akcích dříve moc nepsali, tentokrát si naše počínání pár řádků zaslouží. Jelikož se nám podařilo vypůjčit si krásné velké auto, mohli jsme se vydat po delší době kompletně společným vozem i s aparaturou a k tomu ještě s vlastním řidičem! Takového luxusu nám je dopřáváno jako šafránu, tudíž jsme si to jak se patří užívali. A snad i v té euforii jsme si kousek za Pardubicemi vzpomněli, že nemáme světla. Ta zůstala ve zkušebně na skříni. Rychle jsme si připočetli půl hodinky zpoždění, pro světla se vrátili a směle pokračovali do Sedlčan. Cca po 100 km krásné a pohodlné jízdy přišel další šok – bag s mikrofonními stojany zůstal v Pardubicích! Samozřejmě vracet se nemělo smyls a tak za doprovodu mírné paniky začaly padat různé a přerůzné návrhy na praktické provedení ozvučení zpěvů bez stojanů…a jak se dočteme dále, vše dopadlo nakonec na výbornou.

Celkem bez problému jsme dorazili na čas do tábořiště, kde se odehrávala zmíněná svatba. Všude bylo spousta dětí a všech možných lidí, všichni vypadali naprosto uvolněně a oblečení přítomných vůbec nenaznačovalo předešlé svatební aktivity. Po zaparkování našeho náklaďáku u stanu, jež jsme si vytipovali jako naše podium, se nás hned velmi aktivně a ochotně ujal jeden veselý pán, který se představil jako místní údržbář. Tomu jsme se svěřili o našem problému se stojany a v tu ránu počala krásná improvizačně konstrukční akce nazvaná „stojanjakotyč“. Jeden stojan jsme přece jenom měli, druhý na přední zpěv nahradil jeden stojan od činelů – tady se ukázalo, že bubeník toho tahá zbytečně moc a zneužívá tak ochoty všech ostatních při pomoci s transportem bicí soupravy…bez toho činelu to totiž odehrál úplně stejně dobře, jako kdykoliv s ním! Zbytek mikrofonů – klávesák zpěv, bicí komplet a bicí zpěv jsme spustili na kabelech z konstrukce stanu. Ty zpěvové jsme na konci pomocí lepící pásky dalších jiných předmětů opatřili jakýmisi ohnutými háky, aby se alespoň trochu nasměrovaly k pusám pěvců. Po prvním zkušebním zabučení nám bylo jasné, že to klapne a dohodli se za 10 minut začít – jelikož jsme se za celou dobu nezastavili a při tom smutně pokukovali, jak si všichni hltají krásně natočená a orosená piva, museli jsme se taky maličko opojit. Pan údržbář byl však neskutečně natěšen na hudební produkci, proto se sám ujal slova a ohlásil okamžitý nástup kapely JetBeat. Lidi se okamžitě srotili před našim stanem a očekávali, co z nás vypadne…asi dostali hlášku o vystoupení ve Vagónu, tak si to chtěli ověřit :-) Naštěstí jsme tam měli toho našeho skvělého řidiče, který nám ochotně pivo donesl, tudíž jsme mohli panu údržbáři vyjít vstříc a započít muzicírovat.

Hraní bylo skvělé, lidi úžasní, zvuk byl prý po přidání hlasitosti basy taky přijatelný. Po předešlém Vagónu jsme si tedy zvedli náladu a skvěle odehráli svatební veselici. O pauzách jsme pilně poslouchali rady a zkušenosti jednoho kolegy muzikanta a přitom do sebe hrnuli všemožné pochutiny – dortem počínaje a opečeným vepřem konče. Přehráli jsme vše, poté zopakovali pár kousků na přání a pomalu kolem 11 ohlásili poslední píseň. Původně byl požadavek do 10, ale čas nikdo moc nesledoval a tak to uteklo jako voda. Po nás si ještě brnklo pár nadšenců v improvizovaném seskupení, včetně ženicha, na zesilovače a mikrofony, ale jelikož už bylo opravdu pozdě a lesní zvěř by to mohla odnést bigbeatovým traumatem, přesunula se místní hudební komunita k velikánské fatře a pak už akusticky pokračovali u ohně. JetBeat si v klidu a pokoji pobalil všechny své věci, najedl se, dal si poslední pivo…tedy předposlední, protože to poslední jsme si mohli natočit do kelímku na cestu :-) a veselý a odpočatý řidič nás bezpečně odvezl k domovu. Cestou jsem se ještě hromadně podělili o dceru jednoho z členů. Ne, že by snad šlo o hromadné kapelní orgie, ale dotyčná ještě nespala, čekala na tatínka, až přijede domů, tak si to zpříjemnila telefonátem – telefon cestoval po celém autě a každý se tak mohl podělit o skvělé zážitky z dalšího povedeného hraní.

Děkujeme novomanželům za pozvání a přejeme krásné a uvolněné manželství. Také moc děkujeme řidiči, že nás v pořádku a zodpovědně dovezl ze Sedlčan – a jelikož jsme byli opravdu plni zážitků, musel toho chudák strpět opravdu mnoho!

JetBeat